7) Puno a jezero Titicaca- Jižní Amerika 2008 - Obrazový cestopis
7.9.2008 - Opustili jsme Cuzco a vydali jsme se na jihovýchod k jezeru Titicaca. Cestou jsme museli překonat sedlo Abla la Raya v nadmořské výšce 4338m, což znamenalo konečně překonání letitého výškového rekordu z Maroka.
Přesně ve 14:00 jsme dorazili do Puna. Cesta autobusem společnosti TourPerú (14,3USD) nám tedy z Cuzca trvala přesně šest hodin. V Punu jsme se ubytovali jden blok od náměstí Plaza de Armas, jehož dominantou je tato katedrála.
Po příjezdu do Puna jsme měli dostatek času na prohlídku města. Dokud ještě svítilo Slunce, vystoupali jsme na malé návrší Huajsapata, kde stojí socha prvního Inky Manco Capaca, jež ukazuje na místo svého zrození - na jezero Titicaca.
Manco Capac neukazuje jenom na jezero. Jako by nám říkal, koukejte na to nádherné panorama Puna. Na vyhlídku jsme dorazili právě včas, neboť městskou katedrálu začíná pomalu ale jistě pohlcovat stín.
Z vyhlídky od velkého Inky jsme seběhli zpátky do centra Puna, které začalo v podvečer pulzovat životem. Na hlavní třídě Idependencia jsme našli spoustu restaurací, tak jsme hned jednu otestovali.
8.9.2008 - Včera jsme si zaplatili výlet na jezero Titicaca (35Sol). Ráno jsme vypluli v půl osmé a naším prvním cílem byly rákosové plovoucí ostrovy Los Uros. Pro návštěvu je naší lodi přidělen ostrov Chumi. Pán v popředí je jeho prezident José.
Pohyb po rákosovém ostrově je vskutku zvláštní, neboť se vám neustále pohupuje pod nohama. Ještě že je všude kolem spousta stavebního materiálu na případné opravy :-)
Před cestou na ostrovy jsem se obával trapného divadýlka pro turisty. Je fakt, že divadlo se konalo, ale nahlédnutí do nevšedního života lidí pevně spjatých s jezerem bylo celkem zajímavé. Je to prostě taková peruánská klasika a bylo by chybou nechat si ji ujít.
Po návštěvě ostrova Chumi jsme využili možnosti svézt se na protější ostrov klasickým rákosovým člunem (10Sol).
Od návštěvy Los Uros jsem mnoho neočekával (původně jsme ji dokonce neměli ani v plánu), ale na konci naší exkurze jsem prostě musel uznat, že se mi to zkrátka líbilo!
Naše další plavba směřovala na ostrov Taquile. Vzhledem k tomu, že naše loď "uháněla" rychlostí 13km/h, trvala nám cesta celé dvě hodiny.
Jestliže mě Los Uros mile překvapily, pak ostrov Taquile byl celkem zklamáním. Vyjímkou snad byl pouze výtečný oběd u domorodé rodinky (16Sol). A když jsem se chtěl vyfotit s jezerem v zádech, seběhly se ke mě tyhle děti, takže mě ta fotka nakonec stála i nějaké ty drobáky :-)
