11) Džípem po jižní Bolívii, část 1.- Salar de Uyuni - Jižní Amerika 2008 - Obrazový cestopis
13.9.2008 - Po desetihodinové celonoční jízdě z La Pazu (32USD) jsme se brzy ráno konečně dokodrcali do ospalého městečka Uyuni. Zvláště pouštní úsek z Orura byl vskutku nezapomenutelný...
Proč jsme se kodrcali takovou dálku až sem na jih Bolívie je na snadě - čeká nás třídenní výlet po Salaru a přilehlých lagunách. Naše výprava začíná v 11:00, a tak máme dostatek času na pěší výlet ke hřbitovu vlaků, který se nechází kousek za městem.
Toto je náš řidič a průvodce v jedné osobě - přátelský, obětavý a hlavně pořád usměvavý José Pardo - alias Josef Hnědý. I díky němu neměl náš třídenní výlet chybu! Ještě že aspoň dona Miguela napadlo, že by mohl Josého vyfotit :-)
Náš výlet nás nejdříve zavedl zpátky ke hromadě šrotu na hřbitov vlaků a potom do této nevelké vesničky Colchani na východním okraji salaru. Je snad libo nějaký ten suvenýr?
První zastávka v Colchani nebyla nic extra, ale potom se už před námi objevila širá pláň solné pánve Salar se Uyuni. Se svými 12 106 čtverečními kilometry (3653m.n.m.) je to vůbec největší solná pláň na světě!
Vzhledem k neuvěřitelnému množství soli asi nikoho nepřekvapí, že tento hotel Playa Blanca, který jsme navštívili uprostřed rozlehlého salaru, je postaven výhradně ze solných kvádrů. Ze soli jsou i hodiny na snímku (samozřejmě kromě ciferníku :-)
Ovšem absolutním vrcholem prvního dne našeho výletu je návštěva Isla Incahuasi - ostrova, který se jako Fata Morgana najednou vynořil ze solné planiny. Procházka mezi třímetrovými kaktusy je skutečně nezapomenutelná, určitě se vyplatí obětovat 15Bs. vstupného.
Mezi majestátními kaktusy rodu Trichocereus si člověk na ostrově Incahuasi připadá skoro jako mravenec v trávě :-) Je neuvěřitelné, jak dokáže nehostinná skála porostlá travou a kaktusy navodit v okolním moři soli osvěžující dojem oázy!
Odpoledne už pěkně pokročilo a José právě pomáhá připravit oběd. K jídlu se podává quinoa (jistý druh obilniny) s hovězím masem, salátem, kukuřicí a sýrem. To jsou ale hody v pustině!
Ta pustina vůkol byla natolik fascinující, že jsem se tu nakonec nechal i vyfotit.
U ostrova Incahuasi se naše cesta stočila na jih a zhruba po 85km jsme dorazili na místo našeho dnešního noclehu - na okraj vesničky San Juan. Ten hotýlek se nezdá, ale i on je celý postavený ze solných kvádrů!
Ze soli je i celá tato jídelna. Nevím, čím to je, ale já jsem se v tomhle solném království vyspal asi nejlépe na celé naší cestě! Ovšem poprvé bylo třeba zalézt do spacáku.
