En Gedi - oáza života

Oáza En Gedi leží uprostřed západního břehu Mrtvého moře. Zelené zahrady a bohaté palmérie obklopené rozpálenými skalami, kamenitou pouští a přesolenou neživou vodou tohoto, slovy Josepha Flavia, Asfaltového jezera vděčí za svůj život několika stálým vydatným pramenům vyvěrajícím v přilehlých horách. Jejich sladká voda si s požehnáním věků prorazila cestu skalnatou tabulí dvěma hadovitými hlubokými kaňony vádí Nahal David a vádí Nahal Arugot. Nepřístupná divoká krajina těchto údolí dnes poskytuje poslední útočiště mnoha vzácným druhům živočichů a rostlin. Celá tato oblast je proto součástí velké přírodní rezervace.

Každý kousek země je v Izraeli opředen i legendami a vzrušující historií. V případě En Gedi tomu není jinak a její kouzlo je o to mocnější. Rozervané stěny kaňonů proděravělé četnými jeskyněmi vytvářeli od nepaměti nedobytnou přírodní pevnost, která byla podobně jako blízká Massada sídlem hrdinů. Jak vypráví Bible "na nepřístupných vrcholcích u Én-Gedí" se ukrýval sám David - vítěz nad Goliášem a budoucí král izraelský v dobách svého pronásledování králem Saulem z kmene Benjamín. V jeskyni u En Gedi pak Saul padl Davidovi do rukou. David však nesáhl na život svého krále, prokázal mu svou upřímnost a získal si tak jeho důvěru.

En Gedi bylo domovem také příslušníkům sekty židovských asketů essejců. Essejci vedli skromný střídmý život a v očekávání příchodu Mesiáše přísně dodržovali Mojžíšovy zákony. Za války Židů proti nenáviděným Římanům pak podle Josepha Flavia prokazovali neobyčejnou statečnost a nikdy se nezřekli své víry. Útočiště před Římany nalezli ve skalách En Gedi také Bar Kochbovi bojovníci. Šedesát let po zdrcující porážce první židovské války proti nadvládě Říma, kdy Vespánius dobyl zemi a jeho syn Titus vyvrátil Jeruzalém a zničil i svatý Chrám, Židé opět povstali k boji za svobodu.Vedeni Šimonem Bar Kochbou vyhnali "Kittejce" roku 132 z Jeruzaléma a nastolili zde opět svobodnou židovskou správu. S nasazením mnoha legií však Římané po třech letech dobyli Svaté město zpět a Bar Kochba - Syn hvězdy padl v pevnosti Bethar. V En Gedi pak vzniklo náhradní centrum odporu povstalců, kteří sem přenesli i svůj archív. Listiny objevené v jeskyni v údolí Nahal Hever asi 5km jižně od oázy vydali pak po staletích svědectví o těchto heroických časech.

Příchodem z okolních pustin snadno podlehneme dojmu, že vstupujeme do malého přírodního ráje. Potůčky, tůně a vodopády chladivé vody, jaký div v rozpálené poušti kolem Mrtvého moře. Již to je pro většinu místních turistů dostatečný zdroj nadšení. Jak ale známo, kde je voda, tam je i život. Břehy potoků zarůstají neprostupné porosty několik metrů vysoké rostliny Arundo donax připomínající rákos, jimiž lze projít jen prosekanými tunely. V rezervaci najdeme asi dvanáct z přibližně šedesáti druhů dřevin známých z celého Izraele. Na první pohled to není mnoho. Ale v pouštní krajině na jih od Mrtvého moře se setkáme jen s řídce roztroušenými akáciemi (Acacia tortilis), které víc než vlastní drobné lístky a žluté kvítky zdobí červené květy parazitického ochmetu (Loranthus acaciae), který nechybí snad na žádné z nich. Při tomto srovnání pak hustá vegetace v údolích En Gedi působí jako skutečný prales. Asi nejbizarnější ze zdejších rostlin je až 5m vysoký keř Calotropis procera s velikými tučnými listy. Patří do čeledi klejichovitých a pro jeho obrovské jakoby nafouklé plody se mu někdy říká "sodomské jablko".

Bujná vegetace je pochopitelně domovem mnoha druhů zajímavých ptáků. Zastihneme zde překrásné maličké strmidily (Nectarinia ossea), kteří jsou svým dlouhým zahnutým zobáčkem, kovově lesklým peřím a způsobem letu překvapivě podobní kolibříkům Nového světa. Hbitě prolézají květ za květem a neúnavně pátrají po drobném hmyzu a nektaru. Nápadní jsou i poměrně velcí drozdovití ptáci Turdoides squamiceps s dlouhými ocasními pery. Nejtypičtějšími opeřenci rezervace jsou ale špačkovití ptáci Onychognathus tristramii. Hlučně přeletují v hejnech údolím ze stromu na strom a hledají různé plody a bobule. Zaletují ale i vysoko do svahů a jejich hvízdavý zpěv se pak jasně rozléhá celým kaňonem.

V Bibli jsou horské vrcholky En Gedi nazvány Kozorožčími skalami a i dnes jsou horští kozorožci symbolem rezervace. Zvířata, která přivykla návštěvníkům, sestupují v horkých měsících za pastvou až dolů do údolí. Z šelem obývají zdejší divokou krajinu především hojné lišky, ale také vlci a hyeny žíhané. Volně se tu také můžeme setkat s levharty. Před vchodem do chráněného území a na odbočkách z hlavní cesty uvnitř upozorňují návštěvníky na přítomnost divokých levhartů velké tabule.

Cestopis - Izrael