Massada - historie

Před více než 2100 lety přilákalo toto přirozené útočiště zájem židovského krále. Ten zde vybudoval pevnost k ochraně jižní a východní hranice Judského království, jak se tehdy židovský státní útvar nazýval. Když 40 let před Kristem vpadli do země útoční Parthové a v Jeruzalémě propuká občanská válka mezi jejich odpůrci a přívrženci, vzpomněl si jeden z aktérů bratrovražedných bojů, budoucí judský král Herodes, že je Massada nepřístupná. S celou svou rodinou sem prchá před Parthy. Matku, bratry a další příbuzné svěřuje vojenské posádce čítající 800 mužů a sám se vydává v přestrojení na dobrodružnou cestu pro pomoc do Říma. Tam tento geniální intrikán přesvědčí Antonia a Oktaviána – budoucího císaře Augusta – o tom, že on je právoplatným následníkem judského trůnu. S římským požehnáním a vojskem se vrací zpět, aby dobyl “své” království.

Na Massadě se mezitím schyluje k dramatu Obyvatelé pevnosti se dostávají do obležení parthských vojsk. Mají obrovské zásoby potravin, trpí ale nedostatkem vody, stupňovaným palčivými paprsky slunce. Matka a bratři Herodovi se ve svém zoufalství odhodlávají k poslednímu kroku – vzdát se oblehatelům. Tu náhle, jakoby zázrakem, se noc před opuštěním Massady strhne vydatný liják, který naplní vodní cisterny pevnosti. Na co asi myslel Herodes, když se po vylodění v přístavu Akko dozvídá o zoufalé situaci svých blízkých? Každopádně jeho první tažení vede právě k Massadě, kde rychle rozpráší oblehatele a vězně vysvobodí.

Na zkušenosti s Massadou Herodes nezapomíná ani v dalších letech své úspěšné a dlouhé samovlády. Rozporuplný panovník a diktátor, kterého známe z bible jako vraha neviňátek, upevňuje svou vládu v Judsku výstavbou řetězu velkolepých pevností na hranicích říše. Hlavním článkem pevnostního systému se stává nedobytná Massada. Tisíce otroků vybudují za necelých šest let dílo, které lze bez obav přirovnat k sedmi divům světa. Zkušenosti z nedávného obléhání vedou krále k výstavbě takřka nevyčerpatelných rezervoárů na pitnou vodu.V nitru hory jsou vytesány obrovské jeskyně, kam za jarních dešťů svádějí důmyslné akvadukty potoky z okolních horských svahů. V době nebezpečí jsou dřevěné vodovody strženy a pevnost je opět nedobytná – se zásobami přes 50 tisíc m3 vody. Také pevnostní plató doznává velikých změn. Panovník nechává pevnost obehnat dvojitou hradbou a staví dva velké paláce, desítky správních a obytných budov. Massada se stává antickým městem s lázněmi, svatyněmi, tržišti a dokonce i veřejnými domy. Nemalou část nových staveb tvoří zásobárny, kde ve 20 rozlehlých halách skladují obilí, víno, olej, datle, mouku, ořechy, olivy, ale i cín a další kovy na výrobu zbraní. Na pravé využití musejí tyto zásoby čekat – téměř sto let.

Píše se rok 66 n.l. Židovské království se z relativně samostatného Herodova státu stalo řadovou římskou provincií spravovanou brutálními prokurátory, mezi nimiž figuruje i biblický Pilát Pontský – jeden z katů Ježíšových. Daně a další formy římského útlaku vyvolávají otevřené povstání – propuká první židovská válka. V čele povstalců stojí židovská náboženská sekta bojovných Zelotů. Jejich prvním cílem je hlavní zemská pevnost – Massada, jejíž slabá římská posádka je snadno přemožena. Když je po čtyřech letech bojů povstání potlačeno a celá zem krvácí pod botami římských legionářů, uchyluje se poslední zbytek odbojných Zelotů opět na Massadu. Ještě v roce 72 n.l., dva roky po dobytí Jeruzalémského chrámu a faktickém potlačení rebelie, zde 960 povstalců – mužů, žen a dětí očekává svůj poslední boj.

Je zjevné, že Římané nemohou připustit, aby v týlu porobené země přežíval ostrov svobody. Proto Flavius Silva, římský prokurátor, vytáhne se slavnou X.legií proti Massadě. Oblehne pevnost, buduje kolem dokola soustavu vojenských táborů spojených hradební zdí tak, aby z Massady neproklouzla ani myš. Tam si však mnoho starostí s Římany nečiní. Obrovské zásoby potravin i vody garantují dlouhodobou nedobytnost. Zatímco se Římané v plné zbroji a s problémy v zásobování smaží ve žhavém pouštním slunci pod pevností, obyvatelé pevnosti se oddávají odpočinku a rozjímání. Římanům rychle dochází trpělivost, zvlášť když je povstalci provokují vypouštěním celých vodopádů vody po skalách na důkaz svých nevyčerpatelných zásob. Mění proto taktiku. Pomocí židovských otroků vybudují rampu vedoucí od úpatí skály až k hradbám ne jejím vrcholku. Po této nakloněné rovině dopraví k palisádě Massady obrovský dobývací stroj s beranidlem. Důmyslně zbudovaná hradba dlouho odolává i této zbrani. Teprve požár dřevěného obložení hradem způsobí, že se situace povstalců stává beznadějnou. Noc před posledním římským útokem shromáždí Elazar Ben Yair, velitel Zelotů, všechny obyvatele pevnosti na hradebním prostranství a ve své slavné řeči je vyzývá k sebeobětování: “Nyní nesmíme volit otroctví. Zemřeme, aniž bychom byli zotročeni. Opustíme tento svět spolu se svými ženami a dětmi jako svobodní lidé.” Losem je vybráno deset mužů, jež uskuteční vražedné dílo. Z nich je losem vybrán jeden, jež pobije devět zbylých a sám na sebe vezme nejtěžší židovský hřích – sebevraždu. Ráno při útoku překvapení Římané objeví 960 mrtvých těl těch, kteří zůstali i ve smrti neporaženi.